Osoby, které se stávají delikventními v souvislosti s požíváním alkoholu je možno rozdělit do tři kategorií (část. dle Glatta), vyžadující rozličný nápravně léčebný přistup: 1) Konsumenti alkoholu, kteří se dopustí deliktu v dopravě. Je pro ně žádoucí zvláštní režim v rámci speciální věznice pro dopravní delikventy a jejich následné předání protialkoholní poradně. 2) Chroničtí alkoholici (III. a IV. fáze dle Jellinka). Kriminálními se stávají obvykle až ve středním a vyšším věku. Jsou vhodni pro stacionární léčení ve zdravotnických zařízeních, navazující bezprostředně na výkon trestu a je žádoucí, aby již od počátku výkonu trestu u nich byly ve vězeni zahájeny určité formy léčby. 3) Disociální, impulsivní a agresivní psychopaté, dificilní obvykle již od dětství. Alkohol je spíše jen sekundární, facilitujicí činitel jejich kriminality, ke které poprvé dochází již v mladém věku. Pro tyto je zapotřebí zcela zvláštních léčebně-nápravných zařízení, spojujicích vlastnosti věznice i psychiatrické nemocnice. Pobyt v nich nesmí býti předem časově omezen a trestní zákon musí na tuto formu odsouzení pamatovati zvláštním ustanovením (u nás jest to § 72 tr. zák., tzv. ochranné léčení). Urychlené vybudování alespoií prvého experimentálního zařízení pro třetí skupinu by mělo i velký význam pro obecnou prevenci delikvence těchto jedinců, z nichž v běžném vězeňství se jen zákonitě stávají kriminální recidivisté.