Článek přináší přehled dostupných možnosti farmakoterapie u závislosti na alkoholu. U odvykacího stavu jsou kromě clomethiazolu lékem volby benzodiazepiny případně doplněné o atypická neuroleptika. Při léčení alkoholových psychóz postupujeme stejným způsobem jako u psychotických stavů obecně – ordinací neuroleptik. Z komorbidních onemoc nění jsou nejčastěji cílem farmakoterapie afektivní poruchy, kde se nejlépe osvědčila antidepresiva ze skupiny selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu, u stavů úzkostně depresivních potom tianeptin. Anticravingový efekt SSRI antidepresiv prokázán nebyl. Nejšířeji používanou farmakologickou metodou používanou k léče ní syndromu závislosti na alkoholu je bezesporu disulfiram. Efektivita nejnovější lékové skupiny – tzv. anticravingových léků byla ověřena v mnoha dvojitě slepých placebem kontrolovaných studií. Jedná se především o naltrexon a akamprosát. Největší překážkou jejich většího rozšíření je v našich podmínkách především poměrně vysoká cena. Možnost využití dalších léků v této indikaci (jedná se především o antiepileptika poslední generace a některá antiemetika) je předměte m intenzivního výzkumu. Závěrem autor zdůrazňuje, že i když moderní farmakoterapie může léčení závislosti na alkoholu usnadnit a zlepšit jeho výsledky, základem je a nejspíš i zůstane psychoterapie.

Klíčová slova: farmakoterapie alkoholismu – léčení odvykacího stavu – komorbidita – anticravingové léky