Benzodiazepiny patří k nejčastěji užívaným a často zneužívaným léčivům. Dobře se vstřebávají po perorálním podání a v organízmu působí většinou po mnoho hodin. Akutní intoxikace se projevuje zejména dlouhým spánkem bez závažnějšího útlumu dýchacích a kardiovaskulárních funkcí. V kombinaci s jinými látkami tlumícími CNS, zejména alkoholem, může způsobit závažný, až život ohrožující útlum dýchání. Léčit lze flumazenilem antagonizujícím účinky benzodiazepinů na receptorech v CNS. Chronická otrava při zneužívání vyšších dávek se projevuje útlumem, poruchami paměti, řeči, emoční nestabilitou. Vyvíjí se tolerance na hypnosedativní a euforizující účinky, ne však na účinek anxiolytický. Po odnětí u dlouhodobého užívání (týdny, měsíce) vzniká anxieta, nespavost, třes, závratě, nauzea, zvracení. Zčásti lze tyto projevy vysvětlit jako „rebound fenomen“, což nelze u závažných stavů jako je zmatenost, halucinace, generalizované křeče, hyperpyrexie až i s letálním koncem. Syndrom z odnětí nastupuje pomaleji a je méně intenzivní než u barbiturátů, pravděpodobně pro dlouhý biologický poločas u většiny beznodiazepinů. Benzodiazepiny pronikají placentou a do mateřského mléka.

Klíčová slova: benzodiazepiny – akutní otrava – zneužívání – abstinenční syndrom