Ve dvojité slepé, standardem kontrolované studii jsme sledovali pacienty s predeliriózními příznaky, kteří byli léčeni na Protialkoholickém oddělení PK v Praze („Apolinář“). V období od 18. 7. 1984 – 9. 11. 1985 jsme do studie zahrnuli 39 pacientu, z nichž 35 tuto dokončilo. 32 pacientu bylo závislých na alkoholu, 3 na jiných drogách. Vznikly dvě srovnávané skupiny pacientu. V první skupině (N = 18) užívali pacienti Heminevrin (Clometiazol), ve druhé (N = 17) Tiaprid. Průměrná denní dávka Heminevrinu byla 1995,6 mg, průměrná denní dávka Tiapridu 720,8 mg. Skupiny byly srovnatelné co do věku pacientu a klinických diagnóz, srovnatelné byly i co do somatopsychického poškození před nasazením léku, kdy nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl v počtu symptomu na 25 položkové škále. Do statistického zpracování byly zahrnuty výsledky pozorování za 6 dnu, přičemž srovnávané skupiny se statisticky nelišily ve velikosti zlepšení stavu, zaznamenaných v jednotlivých dnech šestidenního sledování. Nelišily se ani co do výsledného (celkového) zlepšení stavu, dosaženého za údobí 6 dnu sledování. Největší přírůstek zlepšení byl zaznamenán v prvých dvou dnech sledování, kdy šlo o zlepšení statisticky významné ve srovnání se stavem předchozím, tj. před 24 hodinami. Rozdíl v počtu a intenzitě vedlejších příznaků nebyl mezi srovnávanými skupinami statisticky významný. Všechny vedlejší účinky, pokud se objevily, odezněly ještě při podávání preparátu, s výjimkou cefaley u jednoho pacienta ze skupiny Heminevrinu a somnolence u jednoho pacienta ze skupiny Tiapridu. V laboratorních hodnotách se neobjevily žádné patologické hodnoty, které by souvisely ať již s podáváním Heminevrinu, či Tiapridu. Podle naší studie jsou tedy oba výše uvedené preparáty srovnatelné.